Jak skloubit rodičovství a aktivní život
Příchod potomka do rodiny je krásná událost, která ale zákonitě mění zavedené pořádky. Pro aktivní a sportující rodinu to platí dvojnásob. Jak skloubit rodičovské povinnosti s láskou k pohybu?
Inspirace ze severu a vlastní zkušenost
Když jsme se přestěhovali do Norska, tak jsme s úžasem sledovali, jak tamní rodiny fungují s malými dětmi a nadále se věnují sportovním aktivitám. Uvědomili jsme si, že to vlastně není žádný velký problém. Po narození našich dětí jsme si vše vyzkoušeli na vlastní kůži. Na výlety jsme pořídili nosítko a na kolo a lyže jsme měli vozík za kolo, který jsme v zimě využívali i na běžkách. Nakonec ani kratší výlety s přespáním ve stanu nepředstavovaly nikdy větší problém. Díky Allemannsretten, což je zjednodušeně řečeno právo tábořit “kdekoliv” za předpokladu, že se budeme chovat ohleduplně k přírodě, k ostatním lidem a k majetku vlastníků pozemků, jsme si užili nespočet dobrodružství v okolí nedalekých jezer. Jen je třeba počítat s tím, že člověk si naplánuje, jak do sebe vše bude zapadat jako kostičky puzzle, ale realita bývá odlišná.
Jednou z velkých výhod fungování s dětmi v Norsku bylo, že okolí mělo pochopení pro rodinný život. Manželka Péťa, která se profesně v Norsku věnovala hlavně atletice, brala děti běžně na tréninky i závody. Dokonce nebyl problém vyrazit s gymplem NTG, kde v té době pracovala, na soustředění na Tenerife. Nastavení norské společnosti v tomto ohledu souvisí s tím, že ne vždy mají mladé rodiny na blízku někoho, kdo by jim vypomohl s hlídáním dětí. Hodně lidí se stěhuje za prací a ne zřídka bydlí prarodiče dětí daleko. Navíc život norských seniorů je mnohem pestřejší a zkrátka si chtějí užít penzi, kam odcházejí v 67 letech.
Rodiče jako příklad a vztah k pohybu
Klíčové je ukázat dětem, že pohyb je zábava a přirozená součást života. Chceme-li, aby si děti k pohybové aktivitě vytvořily pozitivní vztah, tak se jim snažíme jít příkladem. Nemůžeme to brát jako povinnost, ale jako radost, kterou chceme sdílet a kterou by děti měly přirozeně nasát. S tím samozřejmě souvisí, že někdy bude vše zalité sluncem a budeme mít úsměv od ucha k uchu a jindy nás potká při nejmenším hlad, zima či větší únava. To vše k tomu patří.
Není špatné počasí, je jen špatné oblečení
Ve sportovním prostředí to už není takový problém a trenéři, rodiče a děti se nenechají odradit ani nepřízní počasí. Samozřejmě je potřeba vždy situaci racionálně posoudit a vyvarovat se zbytečným excesům. Nutno dodat, že v ČR je výrazně nižší účast dětí v organizovaném sportu a pouze necelá polovina dětí se účastní sportovních aktivit, zatímco v Norsku je to přes 80% dětí. V Česku se také často setkáváme s nepochopením. Za nás je normální se při aktivitě např. zašpinit, zmoknout a někdy se i nějaká část oblečení poničí. Přístup některých rodičů zejména v souvislosti s pobytem dětí ve školkách, je však dost zarážející. Na místo toho, aby byli vděční, že se dětem někdo věnuje a mohou se venku “vyblbnout”, se rodiče rozčilují, že má Maruška a Pepíček oblečení špinavé a jak je možné, že šly děti v takovém nečasu ven. V Norsku se s vámi o tom nikdo nebaví, dostanete seznam věcí, které musí dítě mít a školky jsou navíc zpoplatněné, byť minulý rok došlo ke značné redukci poplatků. Mě naopak daleko víc trápí nedostatečný pohyb dětí v českých jesličkách, školkách a školách, kdy se i řada poměrně erudovaných lidí domnívá, že je pohyb, minimálně ve školkách, dostatečný. Z mého pohledu tedy rozhodně není. Zároveň je zde obrovské nepochopení rodičovské role v ČR. Velká část rodičů se totiž domnívá, že školky, školy, oddíly převezmou výchovný proces za ně a nevnímají tyto výchovné instituce jako službu a investici do budoucna pro své děti. To už je spíše na jinou debatu či článek, ale děti jako porcelánové panenky a rodiče, kteří nechtějí být občas pradlenky. Toto nekoresponduje se zdravým rozvojem dětí a nejde v součinnosti s lidmi, kteří se částečně na tomto rozvoji podílejí.
Závěrem
Děti potřebují pohyb. Ve věku 4-6 let potřebují denně ca. 7h pohybové aktivity a tato potřeba s věkem klesá na 3h u adolescentů. Pokud jsou děti ve státní školce či škole už zde mají zásadní deficit ve srovnání se svými skandinávskými vrstevníky, kteří mají ca. 3-4x více pohybu zejména na čerstvém vzduchu a řadu dovedností si osvojují přirozeným neorganizovaným pohybem respektive hrou s ostatními dětmi. Nezbývá než se snažit nějakým způsobem tento nedostatek vykompenzovat a o víkendu pak obzvlášť. Nejjednodušší a nejpřirozenější cestou jak podpořit přirozený pohyb je chůze. Pokud to je organizačně možné, není nic lehčího než nechat děti docházet do školky a školy pěšky. S dětmi se dá cestovat, sportovat a užívat si aktivní život plnými doušky. Chce to jen trochu plánování, flexibility a hlavně chuť do toho jít. Uvidíte, že to stojí za to!
