7. ročník v moderní době nejdelšího závodu na běžkách v Nordenskiöldsloppet se konal 23. - 24. 3. 2024. Trať o délce 220 km se vine nedotčenou divočinou severně od polárního kruhu a vede po historické trase z roku 1884. Tehdy polárník Adolf Erik Nordenskiöld závod uspořádal jen proto, aby dokázal, že členové jeho expedic jsou schopni na lyžích překonat dlouhé vzdálenosti za relativně krátkou dobu.
Co tato výzva obnášela?
Byla to pro mě další výzva, kterou jsme se rozhodl splnit. V posledních letech si vždycky vytyčím nějakou sportovní výzvu, kterou se pak snažím dotáhnout do úspěšného konce. Nutno podotknout, že se většinou jedná o sportovní aktivity, kterým jsem se nikdy nevěnoval. Cílem pro mě tedy není vyhrát, ale zvládnout to v nějakém limitu, který si nastavím. Když už si vyberu nějaký sport, tak pak hledám nejdelší závod nebo nejvíc „extrémní“ variantu. Pro mě to tedy obnášelo osvojit si další sport na takové úrovni, abych závod hlavně úspěšně dokončil. Nikdy jsem nestál na kolečkových lyžích a v Praze to prakticky byla jediná možnost, jak se připravovat. Zpětně jsem byl docela rád, že v roce 2023 byl závod zrušen, a já jsem měl tedy k dispozici rok přípravy navíc, který jsem efektivně využil. Závod jako takový jsem absolvoval ca 70% soupaží a 30% stříďákem. Celkově jsem byl v rámci možností dobře připravena a závod jsem zvládl bez větších problémů. Měl jsme s sebou vyhřívané ponožky, které jsem si pořídil na základě postu na sociálních sítích od organizátorů, kde byla fotka s ukazatelem teploty -38 stupňů. Taková zima nebyla a nakonec jsem si je nezapnul. Teď, pár týdnů závodě, stále cítím palce, které jsem měl možná otlačené a lehce omrzlé. Závod má nastavený limit 30 h, což byl můj nejmíň ambiciózní cíl. Nakonec jsem vše zvládl za 20h 24min, což byl realisticky vzato adekvátní výkon. Podmínky nebyly nejrychlejší a zároveň jsem před závodem najel v sezóně na běžkách 360 km. Jak jsem zmiňoval výše, připravoval jsem se především na kolečkových lyžích, ale kombinoval jsem to i s řadou dalších tréninkových prostředků.
Udělal bys něco jinak?
Pokud bych měl více času, rozhodně bych se snažil nalyžovat víc hodin na lyžích. Nicméně já jsme si z časových důvodů nemohl dovolit nějak pravidelně dojíždět na tréninky za sněhem. Navíc se sněhem to letos nebyla žádná sláva. Tréninky jsem si v případě možností prodlužoval a v týdnu měl minimálně jednou dlouhý objemový trénink. Každopádně největší kumšt je pro mě skloubit rodinu, práci a trénink. Pokud by byly rychlejší podmínky možná bych uvažoval jet na bruslařských lyžích a vsadil na to, že celý závod zvládnu soupaží.
Překvapilo tě něco v souvislosti se závodem?
Nic jsem si dopředu nepředstavoval a vše jsem bral tak, jak to přicházelo. Rozhodně nelepší investicí byl zaplacený mazací servis od pořadatelů. Celkově byl závod výborně zorganizovaný včetně super zázemí. Úpravu trati už tak pozitivně nehodnotím. Nedalo se mluvit o pořádné stopě, celý to bylo spíš takový přeoraný. Ač jsem rozhodně nejel mezi prvními, čekal bych, že trať bude lépe upravená. Dle zpětné vazby, je to ale normální. Košíčky na holích bych asi zvolil větší, dopředu se to špatně odhadovalo, ale v kontextu celkové úpravy, ani toto nebylo ideální.
Co bylo pro tebe největší dobrodružství/největší makačka?
Největší překvapení pro mě bylo, že jsem ze soboty na neděli v noci dozávodil a nebyl jsem úplně zničený na delší dobu. V neděli a v pondělí jsem v podstatě odpočíval včetně přesunu zpět do ČR a v úterý jsem už zase normálně lehce trénoval. Vůbec jsme nebyl nějak rozlámaný, že bych si musel dát několik dní volno, jak jsem si původně myslel.
Plánuješ nějaké další dobrodružství?
Našel jsem, že ve Francii na řece Loiře se jede nejdelší vodácký závod na paddleboardu na světě. Nejdřív jsem uvažoval o paddleboardu, ale nakonec jsem to přehodnotil a pojedu na kajaku. Před tím bych se chtěl ale vrátit na cyklistickou výzvu na přejezd Pyrenejí, kde bych se chtěl ve dvojici s nějakým parťákem pokusit o bednu.
